Nezávislý chovatelský klub

Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.

Obor zooterapie Hope Club

Plemena koček využívaná pro felinoterapii, výběr vhodných koček

 Domácí kočky

Jedná se o kočky bez průkazu původu, které nemají vlastní standard. Tyto kočky mohou být dlouhosrsté, polodlouhosrsté či krátkosrsté. Většinou jsou to však kočky svým vzhledem připomínající běžnou evropskou kočku. Jejich výhodou je relativní nenáročnost a snadné udržování srsti. Povahově jsou  poněkud temperamentnější, než jejich ušlechtilé příbuzné.

 

Kočky siamské a javánské

Siamské kočky patří k nejstarším známým kočičím plemenům. Vynikají štíhlou stavbou těla, protáhlou lebkou klínovitého tvaru s rovným nosem a velmi elegantním, jemným, ale dobře osvaleným pružným tělem na vysokých nohách. Zadní nohy jsou poněkud vyšší než přední. Srst siamských koček je krátká, její zbarvení vykazuje typické odznaky: tmavší zbarvení okrajových částí těla oproti světlejšímu tónu tělního pokryvu. Péče o srst je velice nenáročná. Barva oka siamských koček je vždy hluboce modrá. Se siamskými kočkami pracuje v oblasti felinoterapie PaedDr. J. Stěničková z Brna.

Javánské kočky byly  vyšlechtěny v šedesátých letech v Kalifornii. Jedná se vlastně o plnobarevné dlouhosrsté siamské kočky.  Péče o srst je absolutně nenáročná, protože tyto kočky mají srst střední délky, hedvábnou, která téměř nevyžaduje česání a kartáčování, neplstnatí. Javánské kočky jsou štíhlé, elegantní, na vysokých nohou a jejich hlava je výrazně trojúhelníkovitá s poměrně velkýma ušima, stejně jako u jejich siamských příbuzných. To je možná příčinou, proč nejsou tolik preferovány jak mezi chovateli, tak i v zooterapii, protože jejich hlava má poněkud „myší“ výraz v protikladu k „dětskému“ obličeji perských koček. Jak siamské, tak javánské kočky mají povahu na půli cesty mezi kočkou a psem. Jsou nesmírně inteligentní, lidem naprosto oddané. Není problém přimět je k aportování, chůzi na vodítku či trochu divočejším hrám. Z rodiny si vybírají  zpravidla pouze jednoho člověka, jehož uznávají za rovnoprávného partnera a bezmezně jej milují. Ostatní více či méně tolerují. Siamské a javánské kočky mají značné nároky na kvalitu krmení  a také na teplo. Tyto nároky jsou dány odlišnou stavbou těla a z toho vyplývajícím metabolismem.

Určitou nevýhodou může být hlučnost některých jedinců, jejichž hlasové projevy připomínají nářek dítěte.

 

 

 

 Mainské mývalí kočky

Jsou původním americkým národním plemenem. Tato kočky byly jako jediné plemeno ušlechtilých koček  vystavované na výstavách jako pracovní. Jedná se o robustní plemeno s polodlouhou, vodu odpuzující srstí, proslulé svou nesmiřitelností k hlodavcům. Složení jejich srsti je stejné jako u perských koček, pouze srst není stejné délky, vyrůstá v chomáčcích, a proto nebudí mainské kočky dojem takové bohatosti srsti , jako kočky perské. Patří mezi plemena přírodní. Dospívají ve dvou letech.

  Jsou to kočky velice inteligentní a přátelské k lidem. Jejich hlava má tvar širokého klínu s hranatější bradou. Jsou temperamentnější, než kočky perské.

Určitou nevýhodou zejména u staších klientů, kteří by si chtěli kočku pochovat na klíně je velikost mainských mývalích koček. Kocouři dosahují 9 – 12 kg.

 

 

 Perské kočky

Patří mezi nejrozšířeněji chované ušlechtilé kočky. Jsou proslulé svou dlouhou, hustou srstí, kde podsada je stejně dlouhá jako krycí srst.  Obličej perské kočky připomíná svýma kulatýma, široce rozevřenýma očima obličej dítěte. Je ideálním příkladem působení tzv. „Dětského schématu“ profesora Konráda Lorenze.

   Perské kočky jsou  nesmírně přátelské k lidem, většinou mají rády svůj klid, jsou méně pohyblivé než kupříkladu výše jmenované kočky mainské či siamské. Někdy jejich vystupování působí až flegmatickým dojmem. Dospívají v 10 – 12 měsících.

   Kočky extrémních typů mohou mít potíže s dýcháním v uzavřených místnostech a v době letních vysokých teplot. Určité potíže působí i sezónní línání srsti perských koček, kdy je nutné návštěvy v cílových zařízeních  na několik týdnů vynechat.

 

 

Ragdoll

Je kočka známá jako „hadrová panenka“. Je to jedno z největších plemen koček Ragdoll je kočka  polodlouhosrstá, se siamskými znaky, tj. s modrýma očima, tmavší obličejovou maskou, ušima, tlapkami a ocasem.

    Ragdollové byli vyšlechtěni v 60. letech v jižní Kalifornii a jsou proslulí svou vyrovnanou, lidem naprosto oddanou povahou, díky níž jsou nazýváni dětmi kočičího světa. A jelikož jsou také – a naprosto právem – nazýváni klauny kočičího světa, jsou to kočky k felinoterapii jako stvořené. Péče o srst je ve srovnání s perskými kočkami naprosto nenáročná, pouze v době línání vyžadují občasné kartáčování. Ragdollové jsou známi sníženým svalovým tonusem – jak ostatně napovídá i jejich název. Jsou-li uvolnění a spokojení, nohy, hlava a ocas jim doslova „visí“ jako nožky a ručky látkové hračky. Dospívají ve 4 letech.

   Ragdollové jsou velmi vázaní na lidskou rodinu. Její ztráta může mít destruktivní dopad na povahu zvířete i na jeho imunitní systém.

   Stejně jako u perských koček, línání srsti může způsobit určité problémy při návštěvách a někdy je nutné je dokonce na určitou dobu vynechat. Velkou předností těchto koček je však nesmírně přátelská povaha a touha předvádět se.

 

 

 Sibiřské kočky a jejich varianta Něvskaja maskaradnaja ( sibiřská s odznaky)

    Pocházejí z Ruska. Bez nadsázky lze toto polodlouhosrsté přírodní plemeno označit za ruské národní plemeno. Zejména kocouři dosahují 8 – 10 kg, ale vzácností nejsou ani kočky- samice s váhou kolem 11 kg. Péče o srst těchto koček je srovnatelná s péčí o srst ragdollů, i když srst je hrubší konzistence a odpuzuje vodu.

   Povahově jsou to kočky lidem naprosto přátelské, vyrovnané a nenáročné jak na péči o srst, potravu, tak i na podmínky chovu. Jsou značně nezávislé. Jsou poměrně temperamentní, dospívají cca v 10 – 18 měsících.    V jejich slinách údajně nejsou obsaženy alergeny, takže poletující srst nezpůsobuje alergické reakce. Seriózní laboratorní vyšetření však provedeno nebylo.

  V období línání také mohou nastat problémy s dočasným výpadkem v návštěvách.

 

 

V NCHK pracují chovatelé s naprosto srovnatelnými výsledky s kočkami perskými, ragdolly a kočkami sibiřskými. Vždy je podstatná souhra týmu chovatel- kočka. Nelze specifikovat plemeno s větší či menší vlohou pro tuto činnost. Obecně u kočky je souhrn povahových vlastností pro Návštěvní službu darem a otázkou důvěry ke svému chovateli.

 

Výběr koček pro Návštěvní službu

Preferují se zvířata s mírnou, vyrovnanou povahou , přátelská k lidem, vyhledávající kontakt s nimi. Výhodou je výcvik od kotěcího věku či výchova kotěte z vlastních chovů, kde známe charakterové vlastnosti rodičů, případně i prarodičů a sourozenců. Není to však podmínkou.      Kočky musí být plně socializované, nejlépe žijící v bytě či v domku s chráněným výběhem bez omezování možností kontaktu s člověkem. Nelze doporučit zvířata s volným, nekontrolovaným výběhem, zvířata z chovů, v nichž dochází k velké fluktuaci zvířat, zvířata žijící v útulcích , zvířata ze závadných hygienických a výživových podmínek. Pokud se jedná o zvířata převzatá z útulků,  po prodělání veterinárních vyšetření, nezbytných testů na toxoplasmózu, případně další onemocnění (FIP, FeLV, FIV) a půlroční karanténě není námitek proti jejich zařazení, pokud jsou výsledky testů na toxoplasmózu, FeLV či FIV negativní

 

Žádné komentáře
 
Chovatelé, kočky, chovatelské stanice, chovatelské předpisy, Ragdoll, Sibiřská kočka, Kočka v nouzi, praktický chov koček, návštěvní služba, felinoterapie, hystorie ragdollů, genotypy ragdollů, výchova kotěte, výživa kočky, chov kočky, parazité, infekční onemocnění koček, dědičná onemocnění koček