Nezávislý chovatelský klub

Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.

Obor zooterapie Hope Club

Vlastní výcvik koček pro práci v NTS

Vlastní výcvik koček pro práci v NTS

D. Hypšová, NCHK

 

   Kočkovité šelmy jsou pokládány za zvířata samotářská. Tento obraz však odpovídá pravdě pouze částečně. Jejich „samotářskost“ je dána způsobem lovu. Osaměle číhající lovec ukrytý v porostu, jako je například puma, snáze uloví kořist než smečka, která by ji mohla vyplašit. Naopak kočkovité šelmy, jako jsou lvi či gepardi, kteří kořist štvou, se sdružují do rodinných společenství. Umožní jim to nejen snáze uštvat kořist, ale také zajistit, že ji po vyčerpávajícím lovu nezcizí nezvané hyeny či další zvířata proslulá tímto způsobem získávání potravy. Odpověď na otázku, zda ke sdružování dochází také proto, aby se ulovilo více potravy a tím došlo k nasycení všech členů společenství, není jednoznačná. Vědci se shodují v tom, že prvotním důvodem ke sdružování je zabezpečení ulovené potravy a samozřejmě také rozmnožování uvnitř společenství a předávání genů nejsilnějších samců.

   Kočky domácí, které se vší pravděpodobností pocházejí z kočky plavé, zcela jistě nelze označit za tvory samotářské. I když stále přetrvává mnoho nepravdivých názorů, např. že kočky jsou nevděčné, falešné, že nepotřebují lidi, že jsou proradné atp., jsou tyto názory způsobeny prostou neznalostí zvířat, která vedle nás žijí . V čem tkví tato neznalost? Troufám si říci, že stejně jako u jiných savců, i u člověka vítězí pohodlnost. Je mnohem snazší vycvičit psa, aby poslouchal povely svého pána, než naslouchat kočce. Pes také přináší – měřeno lidskýma očima- svými dovednostmi lidem větší užitek, než kočka.

 Uvažujeme-li tedy o výcviku kočky, je třeba vcítit se do její psychiky a pochopit rozdíl mezi kočkou a psem.

   Kočky jsou skutečně značně nezávislé, bývají označovány i za vášnivá zvířata, což je nesmírně přiléhavá charakteristika. Vše čemu se věnují, činí s maximálním nasazením.  Člověka pokládají za tvora, který jim je roven. Jak ale zdůrazňuje Dr. Leyhausen, vztah mezi člověkem a kočkou je mnohem pevnější, než vztah mezi dvěma kočkami navzájem – i když i vyjímky potvrzují pravidlo. Kočka je zvíře teritoriální. Teritorium lze vymezit také množstvím potravy, které zvíře potřebuje ke svému životu – my, lidé, jsme vytvořili kočkám umělá prostředí ve svých domovech – zajišťujeme jim dostatek potravy a sdružujeme je do různě velkých společenství. Pokud je zajištěn dostatek potravy a splněny základní prostorové nároky pro jedno zvíře, což je asi 9 m2 prostoru pro jedno zvíře, dochází k půtkám pouze výjimečně, pokud se nejedná o nekastrované kocoury.

   Pouze prostor a potrava však nestačí. Kočka je zvíře nesmírně citlivé a zvláště u doma chovaných koček nelze přehlížet, že kočka je tvorem, který nesmírně touží po lásce. Romanticky by se dala přirovnat k dámě, která touží být dobývána.

  Pořídíme-li si tedy kočku, s níž bychom se rádi věnovali zooteraopii, je vhodné navazovat kontakt  vytvářením příjemných zážitků. Je přeci známé, že to, co konáme společně (v rodině, v partě, ve skupině atp.) tuto skupinu stmeluje. Stejně postupujeme i ve vytváření vztahu s kočkou. Zjednodušeně lze říci, že se k ní musíme chovat jako ke svému milovanému dítěti. Jdeme-li nakupovat, měli bychom jí přinést něco dobrého na zub, jdeme-li na procházku, měli bychom jí donést nějakou drobnou hračku – šišku, kamínek, kaštan. Později můžeme brát kočku na vodítku s sebou. Měli bychom si s ní alespoň půl hodiny ráno a večer hrát a pozorovat její reakce. Měli bychom ji brát s sebou ke známým a příbuzným, kteří nám to dovolí, aby si zvykala na cizí pachy – savci „myslí nosem!“ - i na cizí prostředí.

Samozřejmostí je výcvik kočky v udržování čistoty. Pokud kočka provede něco nepěkného, nikdy ji nesmíme uhodit – kočka je natolik hrdá osobnost, že taková hrubost by mohla nadlouho poničit náš vztah. Rozhodně lepší než síla, je použití prostředků, které ji vylekají – plácnutí rukou do stolu, plácnutí složenými novinami či balíčkem papírových kapesníčků. Také se osvědčilo prudce na kočku fouknout. Toto „fouknutí“ evokuje u kočky vzpomínku na syčení matky v „dětství“, které bylo často varováním, aby v dané činnosti dále nepokračovala.

   Jakmile je vybudován vztah důvěry – který musí vycházet z poctivého pouta mezi kočkou a člověkem – je možno pokračovat dále. Jsou cviky, které kočka patrně nebude ochotna dělat – například plnit povely sedni nebo lehni – ale je možné naučit ji proskakovat obručí, přinášet aport, vyskakovat na škrabadlo, probíhat překážkovou dráhou. Stejně jako u psa, výcvik musí být pro kočku hra. Jakmile je unavená, či je člověk nervózní, je lépe přestat. Čím více času můžeme investovat, tím lépe.

   Z vlastní zkušenosti mohou potvrdit, že tzv. agresivní kočky ( zvláště ty, které ve vyšším věku ztratily domov) silně strádají nedostatkem projevované lásky. Naopak koťata vyrůstající bez kontaktu s člověkem – která neprodělala socializační fázi – jsou obtížně vychovatelná. Měli bychom si uvědomit, že kočka je zvíře, které silně preferuje rodinu a vztahy v ní. Nejsou-li násilně přervány vztahy mezi matkou a koťaty tím, že jí jsou koťata odebrána, rodinné pouto přetrvává i v dospělosti. Stejně tak pokládá kočka lidskou rodinu  za svou vlastní – lze se potom divit, že strádá a mohou se u ní objevit různé nevhodné reakce, pakliže ji z různých důvodů ztratí? Ztrácí tím i svou jistotu, nejen vlastní teritorium s dostatkem potravy, ale  ztrácí i utvrzení v hodnotě, kterou má. Ztrácí zpětnou vazbu. Jen trpělivost v nové rodině a budování vztahů „od nuly“ ji může vrátit zpět do života. Ze zkušenosti je však toto „dobývání“ kočičí dámy v dospělém věku pro některé chovatele včetně mě přijatelnější, než výchova cizího kotěte. Osobně bych si vždy při koupi vybrala starší kočku – partnera.

   Domníváme se, že kočka používaná v zooterapii by nikdy neměla být svým majitelem „dána z ruky“, neměla by opouštět svou lidskou rodinu. Z tohoto důvodu také nepreferujeme chov koček v katériích. Kočka používaná v zooterapii musí mít denní kontakt se svou lidskou – a pokud možno i kočičí rodinou. Je velkou výhodou, je-li vedoucí týmu zároveň chovatelem, který může – podle platného chovného řádu – odchovávat koťata od rodičů používaných v NTS, vychovávat je k této službě od kotěcího věku (brát je na NTS po proočkování s matkou) a může-li si alespoň některá ponechat ve své chovné stanici.

 

Žádné komentáře
 
Chovatelé, kočky, chovatelské stanice, chovatelské předpisy, Ragdoll, Sibiřská kočka, Kočka v nouzi, praktický chov koček, návštěvní služba, felinoterapie, hystorie ragdollů, genotypy ragdollů, výchova kotěte, výživa kočky, chov kočky, parazité, infekční onemocnění koček, dědičná onemocnění koček